Zázrak!
Naštěstí jsem si mohla občas odpočinout. Na sobotu a neděli jsem vyjížděla za rodiči do Vrahovic u Prostějova, kde jsem v malém domku vyrostla. Praděda tu míval zahradnictví. Záhony, ovocné stromy, slepice, dvě stě metrů dlouhá příjezdová cesta. Pes Ron. Tichá klidná samota, kolem které teče potok, a hned pod ní se vlévá do dalšího. Nejbližší sousedi Nohavovi bydlí nejméně tři sta metrů od nás a přes stromy nejsou ani vidět. Aby nás mohli otravovat, museli by si pořídit raketomet.
Seděla jsem na lavičce, pozorovala děti, houpala nohama a dobíjela baterky.
Občas do Vrahovic vyjel i Michal a byl nadšený.
„Krása!“ rozplýval se. „Oáza klidu! Naprostej opak šílenýho světa ve městě plným vystresovaných lidí! Uštvaných! Tady čas běží ještě normálně! Tady se dá dejchat! Ráj na zemi!“ vykřikoval. „Sedím tady už hodinu a neprojela jediná tramvaj!“
Michal rád přehání, život je pak zajímavější.
…
A pak se stal zázrak!
Michalovi přijali scénář v televizi. A chtěli další. A tak se rozhodl risknout životní změnu a jít na volnou nohu. Ano! Opustíme běs v Brně a přestěhujeme se. Do Vrahovic! Do oázy klidu a ráje na zemi, kde nejezdí jediná tramvaj! A kde mám po rodičích půlku pozemku a domku.
„Proč ne?“ souhlasil Michal. „Geniální spisovatel se uživí všude.“
I audio ukázka se skvělou Janou Plodkovou:
