Začínáme: Na turbíně – 1. část blogu U nás Na turbíně

U nás na Turbíně
(blog)

autor: Mamoš

   Tenhle blog prošel zaručeně aspoň jedním orosením. Buď u něho orosený vypiju, nebo se u něho orosím, než ho napíšu, nebo se orosíte vy, až si ho přečtete!
    A nejlepší by bylo, kdybyste si k němu taky dali orosený.

I. várka

Dal jsem si závazek!

   Zjistil jsem, že dneska píše blog už každej kretén. Jenom já ne. Tak jsem se do toho pustil, abych tento nedostatek co nejrychlej napravil.
    Můj blog bude hlavně o Turbíně a o všech, co tam choděj. Protože Turbína je naše hospoda, paluša, pajzl, díra. My se tam s kamarádama scházíme, my tam lijeme a debatujeme o různých věcech. O sportu, o počasí, o rybách, o politice, o moderním umění ale hlavně o kundách a kozách našich holek.
    Prostě ráj na Zemi.
    Že budu psát, a pravidelně, za to může Věrka. Všude vykládala, že neumím nic pořádnýho pravidelně. Protože jsem alkoholik, kterej žádnou pořádnou pravidelnost nezvládne. Alkoholik pravidelně leje, pravidelně močí, jakž takž pravidelně sere a blije a pravidelně je na plech, ale rozhodně pravidelně nespí a pravidelně nechodí do práce.
    Tak jsem si dal tenhle pravidelnej zkurvenej závazek, že budu psát tenhle blog o Turbíně a o nás, co tam chodíme. Aby Věrka věděla, kde pořád jsem. V bezpečí a s dobrejma lidma. A že nemusí hned strkat ruku do mixéru, když se chvílu zdržím. Tímhle blogem se brzo ukáže, jestli jsem fakt vylitej a tupej. Anebo ne.
    Tak mně držte palce. Začínám!!!

…………………………………………………………………………………………………………………………………….

1.

Pojedem do Francie!

   My, hoši z Turbíny, pojedeme příští rok do Francie! Prořezávat stromy, přepichovat sazenice, uštipovat výhonky a všechny tyhle věci. Jak je má každej hoch z Turbíny rád. Je to náš nejnovější plán. A vypadá dobře.

   I když ze začátku to tak dobře nevypadalo.

   Červenec. Slunko paří. Zahrádka Turbíny. Sedíme, lijeme, občas plácnem muchu. Boží čas.

   A pak si naproti přisedly tři roštěnky, který byly ještě loni pod zákonem. A dneska už můžou dělat věci. Povyskočily. Zakulatily se. Nalily se do květu, až nám z toho pučí.

   Vohrnujou nosíky. Hlasitě se smějou, Upejpaj se. Ale u toho rejdí vočima tak, že je každýmu jasný, o co jde. A proč se na židlích tak vrtěj. Potřebujou si sednout na klacík. Slušně řečeno.

   Ale my lijem dál. Protože tady je všechno jasný. Tyhle holky si počkaj. Napřed svlažíme hrdlo a teprv až potom hůlku.

   Čas běží. Už si přisedly, už si nechaj sáhnout na končetinu. Tohle léto začíná dobře.

   Jenže pak dorazil Kotva. S kámošem z Francie. Jmenoval se Michel. Jinak typiko Francouz. Černý vlasy a hnědouhelná kůže. Navíc slušně vychovanej. Ani moc nepil. Na rozdíl od nás. My jsme se zlili. A toho ta navoněná francouzská svině využila a ty naše sotva vypučený holky během dvou dnů přeřízla.

   A jak se ukázalo, tak mu tyhle skalpy nestačily. A zatímco my seděli na Turbíně a lili piva, on přišel vždycky na chvilku. Jakože na skok, protože prý moc nevydrží. Smáli jsme se mu. Jenže on nešel dom. Odkvačil do našeho háječku a tam rubal naše dřevo.

   Vypadal na první pohled jako měkkej teplej metrouš, ale šukat naše holky mu šlo parádně.

   A my jsme ho vzali mezi sebe! Kurvu!

   Řekli jsme si, že mu rozbijem držku. Možná tím způsobíme nějakej skandál v Evropský unii, ale do prdele, tak se nechová host! Kvůli tomu, aby nám sem různí hajzlové jezdili vyšukávat naše holky, jsme přece do tý unie nevstupovali!

   Jenže pak se postavil Buket. Chytrej chlapík. A vysvětlil nám, že se tohle všechno nestalo kvůli tomu, že on by byl nějakej lepší než my a naše holky kurvy. Že to tak zařídila příroda. Je to prý tím, že on těm našim holkám jinak voní. Jak je zdálky, tak má jinej pach a to ty naše holky přitahuje. Kvůli genetice. Prostě je vzrušujou geny z dálky. A nemůžou si pomoct. Proto my těm holkám nevoníme, jak ten Francouz.

   Znělo to logicky. A navíc pak Buket řekl tu kouzelnou větu, která nás všechny nadchla. On je pro naše holky z dálky, stejně jako my jsme z dálky pro holky z Francie. Taky nebudou schopny odolat.

   Takže nás napadlo, že vyrazíme do Francie. Osouložit Francouzky. Našetříme, najmeme autobus a zajedem to tam taky trochu prořezat.