Slezina – 12. část

SLEZINA

12.šást

Slezina a sex III

   Z minulého dílu si pamatujeme, že jsem se solidně rozpohyboval a poslal dceru Lucinku pro maminku. A na sběr čtyřlístků. Tím se zabaví na dlouho, protože čtyřlístků na zahradě je minimum. A to by nám mělo na intimní chvilku stačit.

   Ale nikdo nejde.

   Několikrát jsem se na posteli zavlnil. Techniku stále zdokonaluju. Jsem se sebou spokojenej. Hlavně proto, že si dokážu i v téhle nesnázi, tak skvěle poradit. Ještě o tom napíšu nějakou regenerační knížku! V některých pohybech jsem si úplně jistej. Ale bohužel je to pořád jenom teorie a trénink na sucho.

   Furt nikdo nejde! Ani Monika ani Lucinka. A tak ležím, dívám se do stropu a chladnu. Monika toho má moc. Asi něco sází, musím počkat. Na rozdíl od ní, která teď dělá všechno, já nesmím dělat nic. Přemýšlím teda o sexu. Mám času habaděj, můžu dumat zevrubně. Zkusil jsem mobil. Zvonění se ozvalo kousek vedle mě. Hm.

   Jestli si někdo myslí, že už bylo keců dost a mělo by se skočit na věc, pak má samozřejmě pravdu. Ale není v mé kůži. Navíc je milión věcí, který mají taky dlouhou přípravu a pak rychlej průběh. Nemusíme daleko. Kachna se peče tři hodiny a za deset minut sklízíte prázdný talíře. A to nemluvím o různých demolicích.

   Podobně je to s každou expedicí. Na Nangha Parbat se horolezci chystají roky. Musí všechno naplánovat, natrénovat, koupit vybavení, sehnat povolení…a teprve pak až se škrábou na vrchol. Sex s hematomem v břichu by po stránce přípravy taky nikdo zanedbat neměl.

   Ve dveřích ložnice se objevila Lucinka.

   „Našla jsem dva čtyřlístky.“

   „Šikovná. A co máma?“

   „Seká trávu.“

   „Řekla´s jí, že na ni čekám?“

   „Řekla.“

   „A co ona?“

   „Zakroutila hlavou.“

   „Hm. Tak jí běž říct, že potřebuju nutně – ale fakt nutně – natřepat polštář. A ty se podívej po nějakých dalších čtyřlístcích, když už budeš na zahradě.“

   „Tam už žádný nejsou!“ rozplakala se Lucinka.

    „Ale jsou! Musíš líp hledat.“

   Monika byla v ložnici během třiceti vteřin. Natřepala mně dost neohleduplně polštář, podívala se do očí a řekla, abych neblbnul. Mohl bych znovu zkolabovat. A to ona nechce. Měl bych počkat, až mně slezina sroste. A odešla dosekat trávu.

   Nejspíš jsem přehnal příznaky svý nemoci. Jak jsem se snažil zjednat v domě ten lázeňskej klid. Oni se mě teď bojí dotknout. Není problém. Prostě se trochu uzdravím. Ale zase bych pak mohl přijít o všechny vydobytý pozice! Stojí mně ta chvilka sexu za to?

   Mám to! Je přece úplně normální, že se zdravotní stav maroda zlepší, a pak se zase zhorší! Udělám to stejně. Na chvilku se mně uleví. Monika přijde o strach, a po romantické akci se mně zdraví zase rapidně zhorší. Perfektní plán! Nepřijdu ani o sex ani o lázně. Jistě. Možná se chovám jako svině, ale co mám dělat? Když na moje rodinný příslušníky nic jinýho neplatí? Nakonec ať si zvykají, za plotem naší zahrady je sviní víc než dost.

   Ale jak Moniku přesvědčit, že jsem dostatečně zdravej? Mám to! Vzpomněl jsem si na zvoneček na sex! Pořídili jsme si ho na radu doktora Plzáka, který tvrdil, že by si partneři, kteří toho mají moc, měli do svého uspěchaného světa pořídit nějaký signál na intimno. Signál proběhne a oběma je pak všechno bez dlouhých řečí jasný.

   Ale kde ten červenej zvoneček je? Vzadu na skříni! Perfektní. Zabiju dvě mouchy jednou ranou. Zazvoním a navíc dokážu Monice, že jsem dostatečně zdravej, když jsem se vyškrábal až na skříň! Eh. Jau. Eh. Konečně zvoním. Nic. Asi za pět minut se ve dveřích objevil synek Matěj. Vrátil se z venku a divil se, proč zvoním na Ježíška, když nejsou Vánoce.

   „Myslíš si asi, synáčku, že jsem blázen, že?“

   Ticho.

   „Nejsem, synku.“

   Pokračování zítra…