Slezina – 11. část

SLEZINA

11.část

Slezina a sex II

   Problém, který nám zůstal z minulýho kola ležet na stole, se jmenuje sex. Jinými slovy, jak ho uskutečnit a zůstat na živu. Musím to promyslet. Moje pohyblivost je značně omezená. A když už zlákám partnera k sexuálním hrátkám, měl bych mít slezinu pod kontrolou. Riskuji každým pohybem. A o čem jiným sex – než o pohybu – je, že?

   Taky už nejsem nejmladší. Mám o sebe strach. Dnes už vím, že libido rozum nemá. A proto ho musím mít já.

   Jo, dřív, to bylo něco jinýho! Když mně bylo sedmnáct, osmnáct, devatenáct, dvacet, byl jsem kvůli sexu ochotný překonávat největší protivenství! V patnácti jsem se líbal s dívkou a stál u toho jednou nohou v ledové kaluži. Bál jsem se pohnout, aby si tu akci nerozmyslela. A když jsem ji doprovázel domů, našlapoval jsem tak, abych botou plnou vody čvachtal co nejmíň. Vůbec mě nenapadlo, že bych se mohl nachladit! Nebo že by mně noha mohla umrznout – strašně se totiž ochladilo – a že mně ji budou pak amputovat, jako by mě napadlo dnes…

Kvůli kousku intimní nahé ženské kůže jsem byl ochotný – s podobně ochotným kamarádem Martinem Chromým – šplhat tenkrát v Tišnově na střechu sauny a ochlazovacího bazénku, kde byly ve vlnitým plechu vypáčený předchozími návštěvníky solidní průzory. Neriskovali jsme jenom pád ze střechy, ale i pověst, protože na střechu bylo odevšad vidět. A navíc jsme museli vždycky projít kolem partičky starších výrostků, kteří měli střechu sauny propachtovanou pro sebe.

   Byl jsem schopnej šplhat po hromosvodu do třetího patra! A vůbec jsem nemyslel na to, že se může rezavej hromosvod urvat. Ne! Myslel jsem jenom na to, co mě čeká nahoře. Tenkrát to bylo zavřený nedobytný okno, ale všichni víme, jak to myslím. Lezl jsem na stromy, překonával ploty, skákal do mělkých tůní po hlavě jenom proto, abych zaujal. Tehdy by mě ani slezina nezastavila!

   Dnes je to jinak. Musím na sebe dávat pozor. Zvlášť když se zjistilo, že můj organismus ještě není tak úplně opotřebovanej a ještě by mě mohl několik let v pohodě vydržet. A vyměnit tyhle roky za pár minut unáhlenýho sexu se mně zrovna nechce. Navíc, když se během těch několika dalších let nějaká ta příležitost k pomilování určitě taky najde, že?

   A kdo ví, jakou bude mít sex se slezinou s velikým hematomem vůbec kvalitu? Moc vyskakovat si nemůžu. Mohl bych tvrdě dopadnout! Musím opatrně. Což nezní moc vášnivě.

   „Opatrně!“

   Zkusím to říct jinak.

   „Opatrně!“

   Hm. Myslím, že sex, u kterýho se budu tak nějak potácet a polehávat na posteli jako na palouku u lesa nemá smysl. Když už, tak by to mělo mít grády! Mám zavolat známýmu lékaři? Určitě bych ho pobavil. Co mně řekne? Opatrně. A co když na opatrnost zapomenu? A rozvášním se? Někoho možná baví sexuální úchylky na hraně. Někdo se při sexu potřebuje přidušovat igelitovým pytlíkem, ale mě tohle nikdy nechytlo. Škoda. Kdybych měl nějakou takovou hraniční úchylku, mohl jsem už tři týdny řádit.

  Každopádně bych si měl ještě před ostrou akcí něco vyzkoušet. Musím si najít pohyby, který jdou skvěle a pohyby, o který bych se raděj neměl pokoušet. Ležím na zádech, a tak jsem několikrát zvedl pánev. Docela v pohodě. Bezva. Trénink dělá šampióna. Převalil jsem se opatrně na bok. Opět pár pohybů. Tak to by nešlo. Ležím na slezině a cítím ji. Moc. Přetočím se tedy opatrně na druhej bok. Pár pohybů. Tak to by taky nešlo. Zkusím si lehnout na břicho. Pár pohybů…

   „Hek, hek…“

   „Co děláš, tati?“

   Ve dveřích ložnice se objevila Lucinka. Za poslední dny jsem děti naučil po domě chodit tiše. Takže mě překvapila.

   „Něco si zkouším.“

   „Co?“

   „Sportuju, víš? Připravuju se na vstup do normálního života.“

   „Aha.“

   „Tohle by šlo. Neviděla si maminku?“

   „Je na zahradě.“

   „Tak ji zavolej. A zkus tatínkovi najít na zahradě nějaký čtyřlístky…“

   Pokračování zítra…